VÝKŘIKY DUŠÍ...

Výkřiky duší Vesmírem planoucí

zoufalé slyším a bez úkoje,

krvavé slzy do duše kanoucí

palčivé vidím z hořkosti zdroje.

Bezměrných tužeb vášnivé vzplanutí,

vzplanulých vášní bezměrné síly

Vesmírem ječí ve vichru vanutí,

se smrtí v boji, v doufání chvíli.

Teď jeden výkřik strašný a zoufalý

duši mou šlehl, rve ji a drtí.

Konec! mé touhy, marně jste doufaly: –

to je snům vašim vyzvání k smrti.