Výkřiky. (I.)

Ne, nevěřte, to není úkol lidu

žít z milosti jak podruh od vítěze

neb jako otrok, spjatý na řetěze,

neb hnít jak sybarita v blahém klidu.

Nic „mír a skromnost!“ Křičte „čest a bídu!“

Kdo znaven, ať se vzadu vozu veze,

my chceme jít, ať jak raněný leze,

ne v kout se krčit od vozkova vidu!

Ať rvou se v bouři zdravá prsa naše,

ne v teplém koutě mříti souchotěmi!

Radš boj, radš krev! Jen plaz se skrývá plaše.

A lev, jenž čeká doma v loži němý

a v boji o život se bojí zrady,

ten pes jest, a ten doma pojde hlady!