Výkřiky. (IV.)

Však jinou vlast nám stvořit třeba dříve,

ne z frazí sbitou o dnech minulosti,

jež dávno nám již chladný hřbitov hostí,

a jež v nás zbouzí dumání jen snivé.

Radš k budoucnosti upři oko divé,

zda reky splodit naše mohou kosti,

zda síly v nás a křemene je dosti,

by pozdní příští zastalo nás živé!

A každý počni stavět bez odkladu

na sobě sám – co shnilé v tobě, líné,

tam zbožně zasij nových činů řadu!

Ze srdcí nových nová vlast nám kyne,

a dokud jeden občan vroucí žije,

tu vlast nám žádná bouře nerozbije.