VÝLET

Jest velkou rozkoší, když kvetou slívy,

jít na venek se jimi kochati:

jeť půvab jejich pohádkově tklivý

a jaro voní z luk i souvratí.

I vyšli sobě zrána v vzkvetlé nivy,

než sněžné květy počly padati,

tři dámy, pán a sluhů dvé; šli chtiví

půvabů, jež se v roce nevrátí.

A dívali se mnoho, naslouchali,

jak bublá potůček a mizí v dáli:

na radost sake pili nejednou.

Zpět přítelkyně paní takřka nesly,

pán před ní tančil, sluzi tuze skleslí

vlekli se s větví v hrnec vsazenou.