Vylítli z lesa temnoty

Vylítli z lesa temnoty

jak myšlénky dva ptáci ven,

a já to nevím povědít,

proč stojím tu tak udiven.

Ten první letěl z myslivny

co posel tajných citů k ní:

měl cos jak papír v zobáčku –

nu srdce, jen mi nepukni.

A co já hleděl zasmušen

na něho s myslí churavou,

druhý už ke mně přiletěl

a zaskuhral mi nad hlavou.