Vyloupené včelky.

Ta ubohá, šumná Slovač

žebře jen:

Panbožíku! zaplaš nocku,

rozniť den,

ze všeho, co zdědili jsme,

zbyl jen bol,

jsme my jako vyloupený

včelek bdol.

V rodné pláště živan zpupný

baltu svrt,

zničil buňky, utkál tuho

volný brt,

a co v oulu živo hyne,

máť i roj,

ach, už živiť nemůže ji

světla zdroj!

Jste vy také, lití vrazi,

boží tvor?

či vás sypal z pláště svého

černý mor?

Ej, v čas meče uslyšíte

místo slov,

a pak věky napadnou vám

na parov!