VYMÍRAJÍCÍ VSI

Vsi jsou tiché, vymřelé

ticho jako v kostele,

kolem zelená se jař.

Z chalup záhy do světa,

mláď jak ptactvo odlétá;

sám zbyl s ženou hospodář.

A syn oře, sedlačí,

dědu oči zatlačí,

otec na výminku ztich'.

K svatvečerům k rodné vsi

vracejí se přes lesy

mnohdy děti, šťastné z nich.

A tu vždy se hovoří

o mzdě, práci, o hoři,

o píli a o vině.

Koho ruka dělná je,

kdo to hlavou vyhraje,

a kdo zlákán k cizině.

A jak zteskněl celý jih,

po rodech již vymřelých,

jež se neuživily.

Koho ze vsí vyhnal hlad

z políček a smutných lad,

kdož se nenavrátili.