VÝMLUVY

Muso!

Kdepak se touláš, tulačko roztoulaná ?

Proč nepřicházíš s polibkem, s drobnou písní?

Což po bojištích bloudíš, těšit vězně zákopů,

či prchlas do slunné Arkadie?

Vždyť ani tam není míru a klidu!

Tak dlouho už jsem ti nehleděl v hluboké zraky

a blány papíru čekají bílé!

Jak mám přijíti k tobě?

Jdu po ulicích – a vidím zástupy lidu čekat na chléb

a slyším dunět vlaky s obětmi smrti

a vidím do nemocnic raněné snášet.

A přijdu-li k tobě a klepu –

buď nejsi doma, jsi u oltáře,

neb v kanceláři spisuješ šedivou práci,

vyplácíš peníze špinavé, od bídy ohmatané,

anebo do novin píšeš válečné zpěvy

anebo odpověď soku, jenž zákeřně kousl tě v týl,

anebo starostmi sklíčen krabatíš čelo.

Leč hravý, těkavý motýl poesie,

ten sedá jen na hladké, zjasnělé čelo

a jen v bezstarostné hlavě

zabzučí veselá včelka píseň.