Vymodlený ženich.

Slečna Stázi

na mši vchází,

smutně zavzdychá:

Svatá Panno, prosím tebe,

dej mi ženicha!

Mému hochu

vnukni trochu

lásky ke mně víc,

ať s tatínkem promluví už

nejdýl za měsíc.

Jeho pouze

ždám si v touze, –

zem i oblohu

za svědka mám, bez něho že

žíti nemohu.

Kdyby ale

dal mi vale,

čehož Pánbůh chraň,

alespoň mi náhradníka

račiž dáti zaň.

Jen ať hezký

je a blesky

v očích má jak on,

ať je tmavý jako cikán

a má baryton.

Ale kdyby

měl i chyby,

svatá Panno, raď:

ať má hlavu jako šafrán –

to je jedno, ať!