Vyplnění.

Kdo jednou tak vše pojme v duši svoji,

vznik, všeho zmar i lásky slabou třísku,

jež pluje mezi nimi v živlů boji,

zisk, všady jenž svou nastavuje misku,

sny, ctižádost, boj o chléb každodenní,

vzlet k výši, pád jejž v ironii mění,

stesk samoty a bídu nejvyšší,

měst hlučných vřavu, lesů zátiší,

snah balvan Sisyfův, jenž stále padá,

a touhy chtíč, jenž stále více žádá,

hrob za vším v posled, který lačný zívá,

kdo na všecko se klidně, tiše dívá,

pak z všeho jedině jen lásky chytí,

k všem lásku, pro vše lásku, proto právě,

že tak je ohrožena v této vřavě,

ten dobře má, ten neprohrá své žití.