VYPLUTÍ

A z hlubin ocean o krásách plavby zpíval

do snění kajuty, kde spaly žádosti,

a obzor nadějí se vábně rozechvíval

za jitřních červánků mé trudné mladosti.

I zvedla touha má Snu lodi kotvu v pýše

na vlnách tajemství, jež z dálky plynuly,

mé stesky na břehu se shromáždily tiše,

by šátky na cestu mně sbohem kynuly.

A duše vyplula v svém jarém rozdychtění,

když vítr osudu v klid plachet zavolal,

modř nebe rozvila se v slibné záři denní,

a hrdě na stožár jsem rudou vlajku dal.