VÝPOVĚĎ.

Já u vás nebudu,

schody vám vrzají,

vystoupit na půdu

nemohu potají,

později z hospody

přicházím rád,

jak šlápnu na schody,

počnou mi hrát:

„Vrz, vrz, vrzy.“ –

To mě mrzí!

Od hezké Andulky

někdy až ku ránu

vracím se z potulky,

klobouček na stranu,

rád bych se jako duch

na půdu vkrad,

však schody – pomoz Bůh!

počnou hned hrát:

„Vrz, vrz, vrzy.“ –

To mě mrzí!

Hospodář naříká

vyrušen ze spaní:

„Jaká to muzika,

jaké to vrzání?

Neví náš čeledín,

kdy má jít spát?“

Zalezu do peřin,

v snách slyším hrát:

„Vrz, vrz, vrzy.“ –

To mě mrzí!

Ty schody vrzavý

co vedou na půdu,

ať Pánbů napraví –

Já u vás nebudu:

rozkoše, svobody

nedám si brát,

nevstoupím na schody,

jež chtějí hrát:

„Vrz, vrz, vrzy,“ –

což mě mrzí!