Výpověď z lásky.

Řekla mi panenka

včera na jeteli,

že už lásce naší

odzvonili hrany.

Ať si odzvonili,

však mně štěstí zkvěte

ještě u lepšího

děvčete, než ty jsi!

Celou noc jsem nespal,

bouřilo to v hlavě...

a ta výpověď tvá –

se skály byl kámen,

kámen utržený,

který padl v srdce

a rozmačkal hrozně

kvíteček mé lásky. –

Nebudu již více

zalévati kvítek

kalnými slzami...

beztohoť je po něm;

avšak budu na tě

do smrti žalovat,

že cit sladké lásky

nikdy víc nepoznáš!“