Výprava do Litvy.

Bouřné mráčno – carské vojsko

Táhne z bitvy k bitvě –

Proti Rusům pozdvihla se

Polská šlechta v Litvě.

Ejhle den volnosti svítí

Nad Litevskou nocí,

Bílý orel již již lítá

Litvě ku pomoci.

Na komoni sněhobílém

Gielgud jede krokem –

Vítá lesy, nivy, hory

Plápolavým okem.

Matko Litvo, již se blíží

Syn tvůj s mečem v ruce,

Aby tvoje svaté lůno

Bránil, chránil v půtce.

Ale marný, starý Gielgud

Místo na bojiště –

Táhne stranou na svůj zámek

Do svého rodiště.

Na svém hradě slaví Litvín

Svátek svého jmena –

Zatím ruskou povodní jest

Litva zaplavena. –

V marném pozdním boji Gielgud

Couvá vojům Ruským –

Bídný polský sbor se blíží

Ke hranicím Pruským.

Běda – vojsko polské musí

Kročit přes hranici –

Pozůstali ve své vlasti

Jen dva náčelníci:

Z Litvy Gielgud nevykročil:

Hle pobočník jeho

Svou bambitkou s koně srazil

Vůdce nešťastného!*)

Z Litvy zpátky do Varšavy

Skrze nepřítele

Prorazil se rek Dembinski

Se svou jízdou směle.