Výprava do pole.

„Zděnku synu! bystře sedlej vrance,

Polních trub až k nám se nese hluk:

Národ k práporům svým volá brance

Hojné, množí nimi každý pluk. –

Rezem dávno zašlý zase ostři

V bitvách krutých otupěný meč,

Rázem mocným odporníky potři,

V nepřátelské řady silně seč.

Tam, kde slavné písně české pějí

Jinochové k boji vzbuzení,

Meče, bodáky se v slunci stkvějí,

V zrůstu hustém jako osení;

Tam se uchyl, v vážném rukodání

Pozdrav bratry, je i rozmáhej;

Věrnost vlasti své až do skonání,

Pod práporem vlasti přísahej.

Sotva že jsem z vodítek se smekl

Nedospělé ještě pachole,

Již se palaš ostrý za mnou vlekl,

S Laudonem jsem táhl do pole,

Jako statní muži meč jsem vedl,

Krev se lila, kam můj padl ráz;

Jiný kde se třás a strachem bledl,

Hrůzy nikdy nepolil mne mráz.

Takto pro vlast čtyřicet dvě léta,

Pro volnost jsem věrně bojoval,

Daleké jsem prošel kraje světa,

Vlast jsem víc než život miloval;

Nyní sníh mi zbělil vlasů zbytky,

Churavosti nesu břemeno,

Jasnost oka kryjí tmavé mžitky,

Stářím zemdlelo mé rameno.

V tobě, drahý synu! nyní zmladnu!

Až mé hřebce budeš honiti,

Dřív než v kruté ruce smrti schladnu,

Rekovství znak musíš nositi.

Ach! jak stařečkovi šťastná radost,

Slze nutit bude z oka v spěch,

Zděnku! jestli povinnosti zadost

Učiníš, jak statný, švarný Čech.

Ve hlubokém přeukrutném boji

Bratr tvůj krev cedil ze dvou stran;

Skonal slavně, v rázném statném sroji,

Poražen jsa od dvou lítých ran.

Památka však jeho slavně zkvetla,

Věčně stkvít se bude od těch dob;

Vlast mu vavřínový věnec zpletla,

Slzou skrápí Čech padlého hrob.

Protož mužnost smělá bratra reka

Ustavičně v uších tobě zni!

Vlnatá jak proti skále řeka,

Přísné smrti život hrdě pni!

Tisíckrát bys bolest starci vrátil,

Kdybys znectěn navrátil se zpět,

Dnů bys hrstku jeho želem skrátil,

V hanbě trpké opustilby svět.

Pospěš Zděnku! tedy k svému vranci,

Již se množí Čechů zbrojný hluk!

Ti tě zovou k divokému tanci,

Ohlas oznamuje bubnů zvuk;

Větřík práporcemi lehce krouží;

Vlast a národ v paměti vždy měj!

Po boji jen mužstvo české touží;

Udatnosti oběť ty i vzdej!“