VÝROČÍ

Jsme! trváme, kde byli naši Otci!

Vlast jejich nazýváme zase „svou“.

Kde byli bychom tvojí bez pomoci,

ó Bože, vzývaný jich modlitbou!

Tys viděl jho jich, bylo příliš kruté,

zrak v slzách, jenž se zvedal do oblak;

však přes tyranů srdce nepohnuté

tys k břehu Svobody náš řídil vrak.

Těch chvílí sladkých nezapomeneme,

to vydechnutí volné poprvé;

my líbali jsme prach té volné země,

volnosti cenu znali teprve.

A nejsme chladnější dnes ve výročí,

nám srdce v citech jak by vzeplálo;

vše mluví díkem, rty i naše oči,

jak by se na nás nebe usmálo.

Ó Bože dobrý, známe svoje chyby

a také bludná scestí svojich stezk;

ach, kde jsou naše tobě dané sliby,

jak spravedlivý do nás je tvůj stesk!

Ať na nás padá trest tvůj, jednotlivé,

ať nesem pokuty tvé my svých vin;

jsme třtiny, na každý van pohyblivé,

však pro nás neruš nejkrašší svůj čin!

Chcem nésti pokorně a velmi vzdaně,

co zasloužili jsme, soud přísný tvůj;

však snažně zvedáme své k tobě dlaně:

Vlast naši netrestej, však – pomiluj!

Zem zachovat rač „naší“, národ volný,

tvých Vyvolených kdysi rodnou vlast;

ne náš, jich proseb slyš hlas neodolný –

však našimi se skutky nedej mást!