Výroční vzpomínka.

Dnes osm roků. Pamatuješ, drahá,

jak bílé hlohy v polní cestě kvetly,

jak slunce hřálo, jak nám mladá láska

vykvetla v duši, jak se ruce střetly?

A pamatuješ, jak jsem opatrně

tě po té úzké polní cestě vedl,

by nezranily trny ruce tvoje,

a jak jsem v tvoje hnědé oko vzhlédl?

Už osm let jdem spolu stezkou žití,

a marně jsem tě tvrdých ostnů chránil.

Leč snad ti útěchou je aspoň malou,

že každý osten oba nás vždy zranil.