Vyrovnáno.

Je klidno v přírodě i v mysli,

a s vedrem vyrovnán je chlad;

list révy k plodu stulen svislý,

a zahradníka čeká sad.

Co křiklavým dřív světlem bylo,

to přitlumením zmírnil stín,

a bystřinou co nivy rylo,

skal zprahlý ovlažuje klín.

A klidno v pěvcově též duši,

ten tam je sálající žár,

jenž úpalem svým květy ruší

víc nežli dravých mrazů spár.

Vše zmírněno, vše vyrovnáno,

i srdce radost, stesk a bol;

co v máji bylo vyplakáno,

má rosou zašlých květů stvol.

Míň ruchu v ňadrech pro zpěv vlastní,

víc úcty pro druhů v ní žal;

čin vážný z hravých ondy básní

a planých povzdechů se stal.

Buď k sobě přísnějším, cit káže,

a k druhým více shovívav,

ať k lidstvu útrpně tě váže

všem stejný různých strastí dav.

Ó divný klide v podjeseni,

jenž vešel jsi též v moji hruď!

Ač květů průvodem ti není,

jest s tebou mír – ó vítán buď!