VYRUDLÉ STÍNY.

Vůně čajových růží dýchá přivřeným oknem.

Nad verandou svítí jodový měsíc

v stříbrných mracích. Ó, zapadlý koute,

a koketní kněžny, za doby rokoka!

Teď vaše duše zde bojácně bloudí

a sbírají vlasy, jež zůstaly v houští,

jak zpozděné zkazky časů, jež prchly.

Já vidím vás, bledé fantomy noci!

Ale ve vašich očích již neplanou vášně

a pustá jsou slova, jež šeptáte květům,

jak šedivý altán v brunátném listí,

kde sřícenou stříškou provívá vítr.