VYRUDLÝ LIST.

Tak málo měla jsem: list zlatěhnědý

divoké révy, v smutném loubí uzrálý.

Jej líbala jsem, zříc Vás naposledy –

Tam zbytky jeho kdesi zůstaly.

Už je to tak: když milenci jste šťastní

pod jeho zeleň hlavy klonili,

já směla potom, tlumíc boje vlastní,

jen k němu přižhnout ret svůj opilý.

Ba věru, mnoho toho jistě není,

a přec dost měla touha moje zpozdilá,

dvou lidí z něj jsem ssála opojení,

a nač jste nestačili, za vás dopila.