Vyrušení.

V luh ňader zkvetlý snění jasem,

slét’ písně zlatokřídlý pták

a krve krůpěj drahým kvasem

jak rosu z mého srdce vsák’

a vznes’ se na snět žití stromu,

v němž zatoužil si hnízdo svít,

leč náhle hněv zaduněl hromu,

a v temnu zlatý had se kmit’.

Blesk za bleskem se křížil v nebi

a k boji spěchal s mrakem mrak;

stesk rozpial peruť v pěvce lebi,

a příval žalu zkalil zrak;

sněť, na níž pták chtěl hnízdo tkáti,

sťal žhavým mečem hněvu blesk –

kdy úsměv zlatých snů se vrátí

a zlíbá srdce v jas a lesk?