Výš, Orle, výš!

Nad prachu mraky husté,

nad shnilé močály pusté,

nad hemžení malicherné,

nad pikle zrady černé,

v blankyt, kam až doletíš,

výš, Orle, výš!

Do jasných, zářivých výšin,

do hvězdných, velebných tišin,

kde pravda a krása vládne,

kde dobrotou srdce mládne,

v ideálu říš –

výš, Orle, výš!

V bouři i ve slunce svitu

výš a výš do zenitu,

nech dole červi a dravci,

sobci a vrtohlavci

svou hledají skrýš – –

ty, Orle, výš!

K výši leť nad oblaky,

dolů však upři zraky,

a kde uzříš plazit se havěť,

proti víře a vlasti se stavět,

tam bystrým zobcem zamíříš!

Víš, Orle, víš?