VYSCHLÝ PRAMEN I

Jak jasně zpíval, zem že rozkvétá,

že svítí máj a on je svěží, mlád!

Z hor ztemnělých se prodral do světa,

chtěl skalné břehy rozbíjeti rád,

chtěl vidět krajinu, jež zakleta,

chtěl do dálek se mocně rozbíhat!

Je cesta stříbrnými groši poseta

a každý květ je jeho kamarád.

Pod létem palčivým když země zavzlyká,

i on je zaškrcen. Ne, nesmíš téci

a v písku proudný život uniká.

Teď smutný je to pás – tam odkrývá

sluneční požár pohozené věci:

hle, jakýs cár a láhev od piva.