VYSCHLÝ PRAMEN II

To dobře vím: i já jsem vyschlý pramen.

To dobře vím: jen písek zbývá mi.

A přec jsem kdysi touhami byl zmámen,

bych kpředu prudkými spěl vlnami,

a přec mi v nitru jasný hořel plamen,

jenž povznese a sladce omámí,

jenž v drahokamy šedý mění kámen

a divy kouzlit umí nad námi.

Ten pramen jasnou melodií zpíval.

Ať tenká byla, slabá – ale zněla.

I do mne bil ten spalující příval,

den za dnem mučil krutou proměnou.

Však otázka: což vyschne pramen zcela?

I z písku melodie šumí ozvěnou.