VYŠEHRAD.

Řad bílých pomníků a dlouhé řady hrobů.

Zde dřímou velcí prací svou i láskou,

a prohřáta je jistě po útrobu

tím srdcem jejich skála s mnohou vráskou.

Tam dole řeka dnem i nocí šumí,

a v městě hřmí to, řeky na pokraji,

však zde je ticho, v kterém velké dumy

ta velká srdce ještě dosnívají.

A v nový boj a zápas zní to dole,

a rány víc se jitří nežli hojí;

zde rytíři spí v černé skále holé

po bídě, práci a po dobrém boji.

To Blaník druhý! S jarem tráva svěží

a trochu květů vrchol jeho halí.

Však rytíři, již v této skále leží,

by k pomoci nám stokrát raděj vstali!