Vyšel vzdech z Tvé bílé hrudi...

Vyšel vzdech z Tvé bílé hrudi

dlouhý, těžký, z hluboka –

co jej ve Tvé duši budí?

Dej mi zříti do oka.

Dej mi zřít v ty nezbádané,

přetajemné hlubiny –

kam třpyt slunce nezaplane,

ať já vniknu jediný.

V čisté duši přehluboko

šedou škeblí budu snít –

hlubinou z ní v Tvoje oko

perlou bude plát můj cit...