VÝSMĚCH

Mým celým osudem vzdor proti živlům zmítá.

V tmy šachet s kahanem jdu svitů modravých,

Bych dráždil třaskavá v nich nepřátelství skrytá.

Však vstříc mi gnomů zní jen uštěpačný smích.

Vír prudkých závratí pro rozkoš připraviti

Své duši tajemnou já alchymií chtěl.

Však srdce v šílenství se despotické řítí,

Neb v parách otravných dech ňader k smrti zmdlel.

Já toužil přemoci tvou, lásko, lethargii.

Však v oči fosforné jak do výhně jsem kles’.

Mé tělo v bolestech se spáleno teď svíjí.

Jak Prométheus já šel k bohům za kořistí,

K nim zpurný vzdor jak věž jsem blasfemickou vznes’...

V mé věže ssutinách teď smích jen větrů svistí.