VÝSTAVA RŮŽÍ.

Jen růže, růže! Vzduch pln sladké vůně

a barev plno, až zrak přechází!

Zde krásu zříš, duch jestli po ní stůně,

chceš zpíti se, zde vášeň bez hrází.

Vše volá: – Miluj, vnoř se lásky v tůně,

dnes v ráj tě strhnem, zítra do zkázy!

Vím, duše žen jsou zaklety v jich lůně,

jich vášnivý šept krok můj provází.

Zde nach, tu ruměnec, tam cudnosť živá

jak pod závojem pohled nevěsty –

zde chtíč, tu rozkoš, tam jen touha snivá...

Dvě volím vždy: tu planou růži zdejší,

již utrhnu kdes maně u cesty,

a tmavě rudou, srdci nejmilejší.