VÝSTRAHA

Dva páry očí hleděly do sebe...

Byl to výhled do výhně pekel,

do nebe:

Mene – tekel –

Mene, tekel – fares.

Byl to prales

pocitů, jimiž se měli přebrodit

dva lidé,

dvě smutné duše obrodit.

Byly to úžas a bázeň

před tím, co bude následovat;

byla to žhavá lázeň

smyslů rozpoutaných;

byl to smutek srdcí štvaných,

jež se bála o svou samotu;

byl to pohled v slunce i v temnotu.

Dva páry očí hleděly do propasti

dvou bytostí,

hleděly v slasti,

podobné mdlobě,

hleděly s otázkou k Bohu i k sobě:

Chtěly by poznat, chtěly by vidět:

Budem se milovat,

budem se nenávidět?