Výstraha.

Přijechal jsem ukradomky,

za večera k obločku,

s šuhajem jste byli sami,

já se díval tabulkami

do tvé síňky po očku.

On ti přines živé pero,

ručku stisknul, poboskal,

poceloval líčka hladká.

Skočím – zavřena jsou vrátka,

a já smuten venku stál.

Nuže, k čemu kaziť lásku,

vím, že já ti ošpatněl,

tamo Hronec v dobrém chvatu

umyje snad onu špatu

i tu lítosť, co jsem měl.

Ale ty buď storaz krasší –

nabeř v Hronci, kdy jen chceš,

nedobudeš více věru

srdce mého lásku sterú:

hledej jen – mne nenajdeš!