VÝSTRAHA.

Když věrný pes tě z dřímot ruší

a bouří v půlnoci,

chceš, brachu, zacpav obě uši,

stráž spánkem přemoci?

Zda není radno, milý kmošku,

se vymrštit jak šíp,

krov proslíditi vzhůru k došku

až po koruny lip?

Což, vnik'-li lupič v statek rodný,

chtě věno odnésti,

jež střádals celý život plodný

svým dětem pro štěstí?

Což, plazí-li se žhář k tvé stáji,

by lehl popelem

dům, kde už praděd žil jak v ráji,

byť s práce údělem?

Zle sobě radíš, hloupý kmotře,

když na výstražný hlas

jen ruka chabě oko protře

a žehráš: vzal psa ďas!

A hůř, když místo s palnou zbraní

jít cizím škůdcům vstříc,

tvá lískovice strážce raní –

o lotry nedbajíc!