VÝSTRAHY

Když s Mamonem sňatkem se spojila Rozmařilost,

zplodila tvora. Ten neměl co jíst a v buřiče vzrost.

Z tak nezdařených rodičů revoluční snil syn,

buď zničit neb zmocnit se všeho, co naloupeženo z vin.

Vždy vídával matku a otce jen s brilanty na rukou jít

z brlohu svého, kde pracovat musil na ně, – neb hnít

a na revoluci myslit a plížit se v zadu jak stín.

Tak celý rod revoluční ta strašidla Mamonu

zrodila, by vlékla je na pranýř svojich zákonů.

Syn viděl v matce své nestoudné vyzývavou jen ženu

démanty, zlatem a hedvábím k patám až ověšenu,

jak kráčela ulicemi, vztyčenou, mrtvolnou hlavu

a revoluční jak černou vzpěnila všude krev,

kdy za sebou vlečku táhla, závisti vřavu,

a vysoko mířil k ní pomsty a odplaty vášnivý řev,

syn – revolučník jíž tváří v tvář proti ní octl se v davu.

Pak vida-li otce, zloděje, miliony jenž krad,

leč ruce jak Pilát vždy myl si, co nečest on trpěl a hlad,

tu vehnán byl poprve proti otci s tahouny,

když na voze ze zlata okázale jej vezli,

jak dal si jej ulíti s děly vpředu a s děly vzadu

a postřeh’, jak dráždí dav, vztyčenou do dlaně hlavu,

zhrdavým cynismem vždy, co oni jak mouchy již lezli.

Tu takové matky – ženy a otci – zloději

když do chrámů vešli, kde modlili se, by později

se stali s přetvářkami starých zvyklostí

nehodni Sedmibolestné a Kristovy milosti,

tu rostla již v nesmírno Revoluce,

šla Revoluce již přes církev, přes chrámy, přes fary,

a přes hrady, zámky a paláce,

a přes všechen starý pořádek prastarý

vsí, domů a polí a měst, do jiné lásky a do práce

vháněla lidstvo svou zdvihnouc pěst,

neb hrozně vše přešlé tlelo jak na poli

hnijící mrtvoly.

A ženy s brilianty, hltavci zlatem choří,

až naposled, až naposled

výstražné ohně Revoluce

vzplát postřehli,

až v koutech světů na majácích moří

a na věžích, křižovatkách telegrafních sítí,

jak hrozivě svítí

a ozařuje jejich prsty a ruce,

neb celý již v plameni svět.

Tu v Evropě, v Asii tam, tu v Australii,

tu v Africe, Americe,

tam na všech ostrovech oceánů,

v prerii semena vzpoury již do půdy zapadly.

Hlas polnice proti mamonu revolučně slyš dout.

Neb nedbá již soudu nebes, kdo pozemský konat jde soud.