Vytoužená chvíle.

Je kletbou štěstí, že má život krátký

jak jepice, jež sotva prvně vzletí,

bezduchá, mrtvá k zemi padá zpátky.

A růže, která na kvetoucí sněti

dnes krásou ještě slní, zítra vadne,

vám dí: – čas krátký, milujte se, děti.

Hle, co je člověk: kde byl šťastným za dne,

už večer hyne přesycením, nudou

a jedu krůpěj do srdce mu padne.

A za čas pověz, čím ti růže budou,

když uvadly, když zajde, co tu těší,

a stane se jen upomínkou chudou?

A šťastným býti znovu vždy je těžší

než zapomenout. Umře-li ti prvá,

zda druhá láska řekne o přístřeší? – –

Je kletbou štěstí, že jen chvíli trvá.