Vytrvání.

By Jaroslav Vrchlický

My pomalu se stanem malí k všemu,

i k vzletu ódy, k elegie kvilu,

my křídel třpyt jen vezmem od motýlů,

nechť pobouříme zlou morálky fému.

My poznali, co třeba k diadému,

snad chuť by byla – ale najít sílu

a vytrvati – Krunýř krokodilů

ví, co to jest, za příklad spějte k němu.

Jen vytrvalost duši dává křídla

a sílu hrudi, tou jen možno jesti,

uchvátit prsy taje, taje zřídla.

Tou ideal jen k člověku se sklání,

buš stokrát do vrat zkrvácenou pěstí,

víc nad vzdor zmůže tiché vytrvání.