Vytrvej!

Hrozivě hučí příval dravý,

a vlny hříchu vzedmuty;

však marně jícen zeje tmavý,

hle Kristus, k stanům věčné slávy

přepevný most to sklenutý.

Vytrvej!

A kníže temna morné rány

ať vysýlá lstí přemnohou;

k obraně zdi jsou přichystány:

tu víra – tvrz, již pekla brány

úklady svými nezmohou.

Vytrvej!

A třeba šalbou svět i smělý

a zlobou metal po stráži:

tu láska – štít, jímž kalné střely

se k nepřátelům zobracely,

ta řady jejich poráží.

Vytrvej!

A když i tělo slábne, klesá,

a mlhou se oko pokreje;

ó, pohledni jen na nebesa,

tam hvězda – naděj’, srdce splesá,

a matná duše okřeje.

Vytrvej!

Tak jménem Páně! dál a dále!

A třeba cesta trnitá,

jen neochabuj, Boha chvále,

a mír a blaho neskonalé

tě v jeho klínu uvítá.

Vytrvej!