Vyvolená.

V jas slunce sklonilo se k zemi

a zvolilo ji nevěstou,

i líbá, objímá ji kradí –

ó, vizte, jak se mají rádi,

leč sever zlou je stíhá mstou.

Dnem, nocí zákeřník ten číhá

a rozkacen svůj křepčí rej

a laje všemu silou prudkou,

až krasavici hojnou sutkou

hněv metá v sličný obličej.

Leč slunce, samá něha, z rána

v tvář líbá ji, vždy víc se rdíc,

až ukojená země zase

u vonném blahu v cudné kráse

jde mateřskému štěstí vstříc.