Vyzbrojení.

Všecko nové – od hlavy až k patě –

modré uniformy, boty hnědé.

Důstojníků střapce svítí zlatě –

Jen ty staré tváře jaksi bledé.

Těla ohnutá a zšedlé vousy,

oči bez lesku a matně hledí.

Vojna a ti lidé cizí jsou si –

i ta tornistra tak divně sedí.

Hlaveň pušky v ruce cize studí,

přitisknout ji k tělu brání cosi.

Srdce zabušilo strachem v hrudi,

čelo drobná krůpěj potu rosí.

Sto šedesát patron v nábojnicích,

každá jako hračka hladká, bílá.

A teď nechť vám radost svítí v lících,

plakat, to by pro vás hanba byla.

Nuže – pozor! Vyřiďte přec řady!

Vypnout vpadlé hrudi! Vzhůru čela! –

Stáří? K smíchu! Každý voják mladý!

Jenom narovnejte křivá těla!

Tak – a modří vojáčkové stojí,

z jejich kalných očí smutek zírá.

„S bohem, ženo, drobečkové moji!“

Ruka pušku křečovitě svírá.