Vyzdvihněte korouhev!

Vyzdvihněte korouhev!

Tu Kristovu, tu svatou,

jež zavlála v ten světa řev

tak slavně nad Golgatou.

V tom zápasu stran,

jímž věk tento štván,

buď zjevno, že dosud svůj voj má tu Pán,

to pluky svých věrných a stálých,

jichž heslo jest: Písmo a kalich!

Vyzdvihněte korouhev!

Jen srdnatě, jen směle.

Však bohatýrských duchů zjev

vám slavně kráčí v čele.

Znal bázlivý vzdech

kdy husita Čech?

Což nečelil útokům křižáků všech?

Či neznáte ústa, jež řekla:

Vás nezmohou ni brány pekla?

Vyzdvihněte korouhev!

To všickni a to všudy.

Vám všem velí ten z Judy lev,

potírat hřích a bludy.

Ne v slavnostní den

a v svatyni jen, –

i tam, kde zní všedního života sten,

ach, všudy nechť vidí to země,

že světla jste královské plémě.

Vyzdvihněte korouhev!

Vždyť los váš – bojování.

Než, kol nechť hlučí smích či hněv,

buď láska vaší zbraní.

Vy srazte svůj šik

a odvěký zvyk

zlých svárů nechť v svorný se rozzvučí dík,

že minula poroba bědná,

že všickni již duše jste jedna.

Vyzdvihněte korouhev!

Ne v blahu jen, i v trudu:

Jen pod ní slza schne i krev,

jež smáčí země půdu.

Kdo pod tou kdy kles,

ten k slávě se vznes;

nuž, buď to i váš v smrti rytířský ples:

Z nás žádný tu neubyl zrádně,

z nás každý tu bojoval řádně!