VYZNÁNÍ. (I.)

V městečko prostinké jsem žití unik seči.

Jde zvěst, že v hojnosti mi osud darů dal,

že mlád a bohat jsem. Těším se matek péči,

by mladý cizinec v jich sladké uváz léči.

A laskavý jich spěch mne něžně dojímal.

Ó matky sklamané! Jdou korsem se dcerami,

z jichž zraků vysvítá k snům lásky ochota,

a vlídně kynou mi, jak zdravívá se známý,

když nechci zřít je sám, mně před zrak vedou samy

v svých dcerách rozkošných půvaby života.