Vyznání.

Vše přebolí, pomním-li na věčnost.

Příhody dneška, nejsou zítřku ničím.

Když dávám, nepomýšlím na vděčnost,

když ztrácím, nové naděje si vztyčím.

A nezastavím kroků pro překážku.

Když je to kámen, pokorně ho zvednu,

když je to lež, nemyslím na přetvářku

a v zapomnění pochovám ji bezdnu.

Když je to krása – k ústům přitisknu ji

a radost přijmu, bych měla co dáti;

když je to dobro – srdcem pomiluji

a v duši své ho nechám v plody zráti.