VYZNÁNÍ.

Zdali jsi zcela už zapomněla

ten výlet přes Cles nahoru?

Tenkrát jsi rozkošně vyhlížela

v šedivém cestovním úboru.

Já nic jsem nezapomněl ještě,

v duchu vše vidím jako dnes.

Vzhůru po kamenité cestě

zavazadla nám osel nes’.

Půvabný kolorit pozdního léta

rozprostíral se horami.

Veškery říše a království světa

v kráse své ležely před námi.

Tenkráte rozkvetla touha má mladá,

svou lásku vyznal jsem ti tam.

„Chceš-li mne na věky věkův mít ráda,

všecko, co vidíš, tobě dám.“

Slova se dusila v rozechvění,

ty jsi se vesele zasmála

a dál jsi běžela po kamení:

„Tralala, tralala, tralala.“

Já jsem byl smuten, touha má vadla,

tralala, tralala, tralala!

Nahoru osel nes’ zavazadla,

dolů jsem všecka nesl já.

V plamenech ohnivých slunce se rudé

pomalu sklánělo za štíty hor.

Bylo tak ticho. Už věsil se všude

letního večera průsvitný flor.