VYZNÁNÍ.

By Jiří Ruda

Milenko,

jež jsi se stala drahou srdci mému

v záhadné hodině,

kdy duše vyrůstá

v pohledech tajemných

jak kalich lotosu, jenž za noci se vzkřísí

nad fosforově chorým jezerem,

snad ani nepochopíš,

jak mohlo zahořeti mé smutné srdce

pro tebe, květe liliový,

holubice snivá

s pohledem důvěrné večernice,

vynořelé nad borovinami.

Zrcadlo nebes,

které se zjeví se nad propadlinami

kol jarních, kouřících polí,

po nočním dešti z rána!

Miluji v tobě svou něžnost.

Barevné vzrušení,

které se zmocní země a travin a duší,

když bílá mlha vydychuje z tisícerých otevření

při dopadu blahorodného slunce v nivách!

Miluji v tobě své snění.

Tiché udivení,

které zastaví osamělého,

když bloudí za podzimních odsvitů hustými hvozdy

a náhle se promítne do zúžené dálky průsek,

skončený světlezelenou spletí haluzí,

podivuhodně stylisovaných

do forem malovaného okna

ve starém gothickém chrámu!

Miluji v tobě svou duši.

Myslím na tebe více než na modré zrcadlo nebes.

Kreslím si tě krásnější než lesní fikci gothiky.

Miluji tě více než kouřící zemi z jara.

A proto, milenko,

že mi tvůj pohled v památné hodině

vybavil obraz důvěrné večernice,

útlé tvé ruce vzestup mlh,

úsměv tvůj tklivý

zlomený průsvit paprsků v podzimních lesích,

řeč tvoje něžná hudbu mé duše,

meditující v neděli odpoledne na horách,

proto tě, dívko má, miluji.

Snad ještě nepochopíš slova má,

tak jako já jsem dlouho nechápal

pohledy země, oblohy a lesů,

úsměvy slunce, hvězd dálných a luny,

pokyny květů, klasů kyv a chvění,

znamení mlhy, večerních záplav, půlnočních tišin,

ptáků let, travin dech a pochod oblaků,

život všechen,

harmonii jeho a slávu,

a truchlivou cestu svého zvědavého srdce.

Ale ty, má vyvolená,

pochopíš

jednou večer,

až budeš sedět v zimě vedle mne,

bříza bude zpívat v kamnech píseň vykoupení,

plameny budou malovat doutnavými štětci strop,

venku bude naříkat romantický vítr

a já přitulen k tvému dobrotivému srdci,

v ruce své drže něžnou tvou ručku,

budu ti vypravovat

smutnou pohádku svého zanedbaného srdce.

Pak teprv pochopíš,

proč jsi se stala drahou srdci mému,

milenko.