VYZNÁNÍ.

Můj život těžký byl a smutný

a nejednou mne zranil do krve;

však trpělivě nes’ jsem rány

a říkal: Štěstí přijde teprve!

V dnech všech jsem hledal vykoupení,

však nové smutky nesly jedině.

Je všechno marno, tak proč váhat...

řek’ jsem a ve zlé hřešil hodině.

Tak v černých plul jsem jenom vodách

a v tmách se brodil divě, vášnivě.

Však zase všechno bylo marno, –

jen bolest rozkvetla mi na nivě.

Až vy, jak anděl Zvěstování,

zas naděje jste vnesla do duše,

a ke dnům štěstí vyzářeným

já v blahé nyní hledím předtuše.

Jak zázrakem jsem okouzlený,

a štěstí, cítím, že se přiklání.

Ó viďte, mia carissima,

že nebude to pouhé sklamání?