Vyznání

Na sopku hledím a hluboko ve mně

tkví obraz vyhaslých hor,

na tebe myslím, má milostná země,

jejíž pocel se vssál do mých pór.

Přes moře vzpomínku vroucí si nesu,

líbezná slova jsou v ní,

a vábení vod a ševel tvých lesů

zastaveníčkem zní.

Dobré jitro mi na dálku dává

lichotně hravý tvůj hmat,

v zahradách máje ty pod bezem smavá,

ty svůdná, kterou mám rád.