VYZNEJ A NEZAPŘI!

Jen pohleď za sebe, jen pohleď zpět

v ty dálky minulosti;

tvůj národ slávou skvěl se, viz, a kvet’,

proč zapřít chceš ho v přítomnosti?

Ať cestou křížovou šel jeho krok,

ať slézal Bílé hory kruté;

ať zlobný Osud protknul jeho bok,

zůstalo žití nedotknuté.

Jak dobré símě v zemi do svých jar,

on čekal svého do vzkříšení,

jež vlilo do něho zas nový žár

a k nové slávě posvěcení.

Jen přilni k němu náruživě teď,

jsi přece tělo z jeho těla;

dej zrádcům mužnou, českou, odpověď,

jež by je v hanbu porážela.

Ne, svého národa ty nezradíš,

„byť byl’s i z rodu cikánského“,

ty nevbiješ ho na potupný kříž,

neb vlastní kost jsi z kostí jeho!

A ve vzkříšeném k nové slávě jdeš,

neb každý z nás je jeho síla;

ne, nelze, ty přec nezapomeneš,

že česká máť tě porodila!

Nuž, jdi a vyznej, že jsi český syn

a český jazyk že tvou řečí;

neb „jít a nezapřít“ je hrdý čin,

a velkost národa jenž svědčí!