VÝZVĚDNÁ HLÍDKA.

Na kraji lesíku. – Máj.

Velitel hlídky.

Prozkoumat třeba ten kraj.

Oko však žasne.

Vše je, jak bylo: tak krásné!

(Šeření zelené, vím,

chvěje se za mnou,

pode mnou prostřeny jsou

lučiny, vísky.

Všechny znám jmenovat jménem.)

V lese byl kouzelný hrad.

Strašně byl dobyt...

Přišel jsem znovu si hrát

na válku trochu.

Ale žes vyrostl, hochu,

sleduješ průběh a lom

silnic a stezek

na mapě. Magnetka dí:

sever, jih, východ.

(Vyslán jsem po nepříteli.)

Šeření zelené, vím,

chvěje se za mnou.

Z chalup jde bělavý dým.

Jménem znám hezky

silnice, cesty a stezky.

(Možnosti vyzkoumat mám,

kterak se přitřít

tiše a záškodně lze;

vyšetřím slabost

vojáčků s červenou páskou.)

Změnilo se tu co? Snad!

Nevidím, nevím.

K čemu se za časem hnát?

Vzpomínka hladí

a já vím jistě: jsem mladý.

(Důstojník s šavličkou, hle!

Ale ty vísky,

šeření lesa, ta stráň,

silnice, stezky –

tak jako tehdy mi mluví.)

Na kraji lesíku. Máj.

Velitel hlídky.

Pode mnou domácký kraj.

Oko mé žasne,

jak je vše dobré a krásné.