VZÁCNÁ CHVÍLE.

Juž bylo dávno „Ite, missa est“,

třepotné svíce juž jen živořily,

mí lidé rozešli se v klikatiny cest,

jen vůně rouch a paramentů zbyly.

Nehybné stály svaté korouhve

kol směle vymrštěných sloupořadí

a anděl spínal tiché ruce své

v svém příliš brzo sesmutnělém mládí.

A jiný pozón měl, jenž zkamenil mu v dlani

a fanfáry ni dechu nevydal,

a jiní kytary. Orchestr smrti mučeníkům v spaní

bolestné oči tichem přivíral.

Mne z temna lodi Kristus očaroval

prázdnými víčky, přes něž padal vlas,

a oblak draperie temno opanoval

smutečně černý s bílým „Charitas“.