Vzácná skrýš.

Čarodějná Slovač

krutá pouta vláčí,

ale rozkoš vzdýchá,

zpěvem tone v pláči,

a kam z nebeského

očka perly sroní,

jako jasný zvonek

o kámen to zvoní.

Přijdi v Tatry, světe,

poslyš, pozři na to:

jsou ty drobné slzky

roztopené zlato;

to když z výhně prsou

po krůpějích padá,

v tónu hebkou skrýši

žalby svoje skládá.