Vzácné okamžiky.

By Emanuel Lešehrad

Ve chvílích extase vidím se státi

na strmé hoře, že mraků se chytám,

abych se udržel na hrozné výši,

a duše má slyší hučící hvězdy.

Tu zapomínám na pozemské kraje

a práhnu po věčnu, posetém slunci,

a duše má, slyšíc hučící hvězdy,

své paže rozpíná k tajemným dálkám.