Vzácný host.

Hej přijechal Števko mladý

od Bodročky v žírné kraje,

zjasnil čelo a veselo

věru hned a cigáň hraje.

Pěkný je to chlapík věru

o hlavěnku všechněch vyšší,

na kalúpku plnokvětý

nese rudý chvostík myší.

Štíhlý, plný, jaká krása!

košilička bělší sněhu,

s ním Maruška, zlatá duška –

kdeže skvítla v takou něhu?

Števko – čižmy s ostruhami,

podpírá si v skoku boky,

až Marušce v srdci výská

diblík lásky černooký.

Števko, Števko sokolíku,

s tebou milo tančit v skoru

od večera až do šera

a od šera v bílou zoru.